Jen tak

Přátelé, jen vám chci ukázat své epesní kožené slip-on boty! Byly v akci, jak jinak a jsou kjút🥺 Jsou elegantní a krásně doplňují mé síťované tenisky, které jsou o trochu méně elegantní. Takže to budu hezky střídat.

Taky jsem nám s mámou – měla to ode mě na Den matek – pořídila mé vysněné taškovaky od Sam 73. Od nich už máme červené tašky a když jsem viděla tyhle modré, okamžitě jsem po nich zatoužila. Čekala jsem, až budou v akci a zrovna nedávno v ní byly. Hrozně se mi líbí a pohodlně se to nosí.

No a dnes je zas den proti rakovině… Vždy mě zamrazí a vzpomenu na ty z rodiny či okolí, co měli štěstí a léčba zabrala a stejně tak i na ty, kteří to štěstí neměli… Je to strašná diagnóza a je to tak moc rozšířené, že je prakticky jisté, že každý z nás se s tím potká – minimálně jako známý/blízký někoho takového.

A dnešní atentát? Nemám slov. Tohle prostě do slušné společnosti nepatří, ať je kdokoliv jaký je.

by Categories: Uncategorized

Dodatek

Protože jsem od mala z různých stran až do dospělosti zažívala nesmyslnou nenávist, agresi a opovržení, tím jsou pro mě všichni tito ksindlové jen a pouze ztělesněným zlem. Jejich jednání je naprosto neakceptovatelné a nepochopitelné. A rozhodně neomluvitelné.

Nesnáším tím pádem jakoukoliv nespravedlnost, ať se děje mně nebo jiným. Vím, jak moc je to nefér. Jak moc vás to poškodí. A že spravedlnosti se málo kdy dovoláte a oni zůstanou zcela nepotrestaní.

Pokud tedy tyhle magory chtějí nějak trestat, pak tomu jedině tleskám.

Víte, jak jsem tuhle psala o (ne)vyvolených (j)elitách národa? Přesně takovým zmrdem je ten kokot, co svým poršákem srazil ženu a miminko. Čirou náhodou u toho byl primář z Motola – jeho kamarád. Je ve správní radě toho pana „podnikatele“. Ten kretén prý i organizoval sbírku pro Pavla (no, to mluví za vše) a co chtěl velevážený primář? Ať jej odvezou do jeho nemocnice! Díky Bohu tak záchranáři neučinili, ale pak se dočtete, že ani ve spádové nemocnici mu neudělali toxikologii! Takže i tak měl dlouhý prsty. Jsem jen ráda, že se to medializuje a snad se to bude šetřit a trestat.

Btw, ač doktory strašně obdivuju, tak mě moc mrzí, že téměř nikdy nepřiznají vinu. Ani jejich nemocnice; ty si ještě udělají tendenční/fejkové posudky – nemělo by být i tohle trestným činem?! To přece není normální! Jiným by to neprošlo. A oni, když udělají kiks, nepostaví se k tomu čelem. Nepřiznají vinu. Neomluví se. Z toho je mi na blití. Nejsou čestní.

Jako sorry, ale ač dělají náročnou a bohulibou práci, tak to z nich nedělá nadlidi. Jsou-li nečestní, tak nejsou ničím jiným, než naprostým odpadem. Ano, možná jsou velkými a uznávanými odborníky – a proto si je nemocnice za každou cenu drží? – ovšem morálně, lidsky jsou lůzou.

Stejně tak je přece naprostý fejk podnikatel Janoušek – pomalu má umírat a přesto si jezdí na lyžích? Wtf. Jasný podvod od doktora, co mu psal posudek. Zmrdi!

Tihle dva zkurvení ocasové jsou přesně důkaz toho, že když máte peníze a „moc“, můžete přeci vše. Všechno vám projde. Co potřebujete, to si zaplatíte (a uplatíte). Uděláte bububu, kdyby vás chtěl někdo naprášit. Jste odporní a přesně tyhle kretény upřímně nenávidím.

Vážně – radši být socka a být slušný a čestný, než tohle.

by Categories: Uncategorized

Pokračování

Dotýká se mě to o to víc, protože jsem sama byla nenáviděna muži. A žádný racionální základ to nemělo a nemá doteď. Na nic kloudného jsem nepřišla. Já snad můžu za to, že jsem se narodila? Ach Bože, kdybych jen věděla, do jak strašného světa vstoupím, zůstanu raději na houbách. A mohu za to, že jsem holka? Co jako mám být, abyste mě měli rádi – mám se snad nechat přeoperovat?

Přesně tito nenávistní čuráci mě totálně rozložili. Děkuji. Věřím, že se vám to jednou vrátí a anžto pozemská spravedlnost jaksi nefunguje, upínám své naděje na tu nebeskou.

Btw, ano, i pocit bezpráví je ve mně konstantně a strašně mě to irituje. A s kýmkoliv, kdo chce ubližovat jiným nebo již ubližuje, nemám slitování. Nebudu nikoho takového obhajovat, omlouvat, nic. Když máš problém s hlavou, laskavě to řeš, i když u mnoha takových lidí je potíž, že vůbec nemají náhled a nevidí, že to ten jejich svět se nějak špatně točí; naopak viní všechny ostatní, jen sebe ne. Bývají to do sebe zahledění narcisti.

by Categories: Uncategorized

K mužům, co nenávidí ženy

Tuhle na mě vyskočil článek o nenávistných mladých kryplech, co jsou reálnou hrozbou pro ostatní. Ani jsem to nedočetla, protože nesnáším kohokoliv, kdo nenávidí jiné – a v tomto případě ženy.

A hlavně s těmito zmrdy jsem se během let též na sítích setkala, stejně jako s psychopaty a úchyly a jinými magory. Tihle ňoumové bývají celoživotní panicové, co kvůli tomu jsou frustrovaní a za vše viní ženy. Jasně, za vaši neschopnost a posranej život určitě mohou ženy.

Ano, dost možná skutečně zažili kdysi něco zlého od žen, typicky matek. Ale to vás prostě neopravňuje k tomu, abyste je (nebo celou společnost) nenáviděli a třeba je i chtěli zabít. Jste narušení, nic víc, nic míň.

Já jsem též hluboce postižena mými nejbližšími muži. No, tak se jim vyhýbám a nepěstuju s nimi vztahy, ač je mi to někde uvnitř hrozně líto. Kór, když znám ženy, co zažily ještě větší peklo, než já, a přesto jsou vztahů schopné. Mám to komplikované.

Ale rozhodně z toho nepramení frustrace, která by měla vyvrcholit nedejbože nějakým masakrem.

Btw, těm ubožákům stejně vždy šlo jen o sex, co jsem vypozorovala. O nic víc. Tak ať si zajdou za šlapkou. Druží se v nějakých skupinách, kde si stěžují na svůj strašný život a haní ženy.

by Categories: Uncategorized

Proč je práce důležitá?

Víte, co si uvědomuju? Jednak velice důležitou věc a pro mě zcela klíčovou – mohu si svých kolegů vážit. Vážit si jich jako lidí. Ach Bože, to je tak nádherný pocit! A druhak – to, že mám vůbec práci, a ještě naplňující… Plus hlavně cítím, že jsem součást týmu… To je strašně podstatný. Máte pocit, že někam patříte, jste plnohodnotný partner, ostatní s vámi počítají a berou vás jako sobě rovného.

Věřím, že podobně to mají i klienti, kteří se, chudáci, někteří motají v bludném kruhu -> nalezení práce -> ztráta práce -> opětovné hledání práce atp. Ať jsou to chráněná místa nebo joby z volného trhu. A když se zadaří něco fajn najít, vězte, že to vlije novou krev do žil.

Čím víc dělám s lidmi s DO a čím dýl sama pracuju, tím víc si uvědomuju ohromně terapeutický efekt práce. A hrozně se mi líbí, že většina lidí opravdu chce pracovat a ne jen ležet doma. Doma na vás všechno padá a ano, krátkodobá pauza je fajn; ať už, že si odpočinete od práce (zvláště, je-li náročná) nebo léčíte nachlazení, nicméně dlouhodobě je to prostě průšvih. Fakt. Věřte mi. Ztratíte kontakt s realitou, nemáte potřebné různorodé impulsy, jste jen zavření doma a vaše hlava začne řádit.

by Categories: Uncategorized

Pokračování

Nejpodstatnější, přátelé, je chovat se v souladu se svým svědomím. To nás vede tím správným směrem a nikdo mi to nevymluví. Pro pobožný dodávám, že v něm prý promlouvá sám pán Bůh.

Na co vám jako je chodit se vyzpovídat ze svých morálních – a mnohdy ne banálních – kiksů (hříchů), když v tom stejně furt pokračujete? Hmm? To je ukázkový pokrytectví. Je neuvěřitelné, jak špatně interpretovaná věrouka dokáže omezit zorné pole. O nesmyslech, jako je třeba očerňování onanie ani nemluvě.

Už jsem zde psala, že u vyvíjejících se osobností, plných protichůdných pocitů, hormonů a kór u těch citlivějších toto může mít naprosto katastrofální důsledky. Tohle je velmi nebezpečné a může se to podílet nejen na úzkostech, malém sebevědomí či pocitech viny z prachobyčejné fyziologické potřeby, ale i na rozjetí regulérní poruchy (včetně oblasti sexuality) nebo nemoci.

Víra by dle mě měla osvobozovat, nikoliv omezovat. Víra nám má vnitřně pomáhat a nikoliv, abychom v jejím jménu někomu ubližovali, natož třeba vraždili. Víra není zbraň, ale cenný nástroj, když se to pojme správně, mním.

Mám však dojem, že s těmito lidmi stejně nelze diskutovat na úrovni a rozumně. Takže pokud jste přesně takoví, asi se nad tím ani nezamyslíte. Amen.

by Categories: Uncategorized

K pánbíčkářům

Nechápu rigidní, omezené a hloupé pánbíčkáře, co jedou proti menšinám, papeži Františkovi, co je pomalu ďábel, potratům a leda rozsévají nenávist. Jednak Bible je šíleně stará, druhak ji každý interpretuje jinak a hlavně být věřící snad kurva neznamená nemít rozum, srdce a otevřenost. Jděte si do Polska, když vás omezenost a nenávist tak rajcuje.

Sekularizace patří do zdravého státu a co sakra základní „miluj bližního svého“? Proč by se měla láska omezovat jen na skupiny, na které se vám to hodí?

Gay pochody zde dle mě už nemají moc smysl, pocházím z velmi liberálního prostředí a opravdové homofoby nebo xenofoby jsem nikdy (do dospělosti) nepoznala. V mém velmi blízkém okolí nikoho takového nemám, přesto se občas s někým takovým setkám a nepřestávám žasnout. Je to tak odporný, že kvůli takovým ty pochody jedině přeju! A v Polsku bych se klidně nějakýho natruc zúčastnila, byť nejsem homosexuálně zaměřená.

Jsem moc vděčná za mou paní Marušku, které musím brzy napsat. Je v komunitě lidí, kde se míchají protestanti s katolíky atp., takže vždy mi přišla velmi laskavá a neuvěřitelně pomáhající. Znám ji od roku 2008 a za tu dobu mi sehnala zdarma doučko z matiky, pak respondenty na Etnologii, snesla spoustu výlevů nemocné a vystresované duše, než jsem se dala dohromady atp.

Tohle je to opravdové pomáhání, láskyplnost a jednání v souladu s Bohem. A to pochopitelně nemluvím ani o tom, kolik lidí, co nejsou věřící nebo jako my tak nějak po svém, je lidsky kvalitnějších, lepších a laskavějších, než tuna farizejů, speciálně katolíků.

Btw, ano, katolictví se bere jako cosi tradičního, ale uvědomujete si, že nebýt porážky stavů a následně „doby temna“ po Bílé hoře, bylo by tu naopak (zřejmě) víc evangelíků?

by Categories: Uncategorized

Pokráčko

Vážně mi trvalo drahnou dobu, než jsem se s tím naučila žít a hlavně chodit do práce. Celkově to beru jako něco, co sice vskutku není příjemné, ale život x jiným lidem nakládá různě na bedra. Asi by to byla nuda, kdyby nebylo co překonávat. Tohle stimuluje mou vůli a to beru jako pozitivum. Je to každodenní přemlouvání, vzdorování, každý jediný den čelím své neschopnosti. A je výzva se z toho nezvencnout ještě víc.

Prostě to musím brát tak, jak to je. Nic víc, nic míň. Furt mám spoustu jiných skvělých věcí – mámu, útulný a bezpečný domov, milovanou práci, super kolegy, koníčky, školu atp. A že se těmto věcem musím věnovat s rozvahou, nepřepínat se a vážit, zda budu relaxovat nebo se věnovat něčemu důležitějšímu? No, tak to holt je. Opravdu nemá cenu se přepínat a ano, naprosté maximum volného času věnuju odpočinku. Ten je pro mě zcela prioritní.

Uznávám však, že jsou občas chvíle, kdy sním o nějaké stimulační droze, abych se po x letech cítila jako zdravý člověk… Ale zároveň vím, že těmhle věcem se musím vyhýbat jak čert kříži; hrozilo by rozjetí závislosti a u mě tuplem. Mám zkrátka kočičí režim a jistě právě proto mám kočky tak ráda🙃

A ne, fakt se nedivím těm, kterým skrz CFS mrdne a ač nikdy neměli potíže s psychikou, stanou se nakonec psychiatrickými pacienty.

by Categories: Uncategorized

K mému CFS

Bohužel se cítím stále abnormálně fyzicky mizerně a klasicky mi to leze na mozek. To jsou ty chvíle neskutečného zoufalství, smutku, že jsem ve třiceti (a už od dvaceti!) šílená troska. Nejde se úplně nesrovnávat s ostatními… A to nejen s vrstevníky, co mají děti, práce a domácnosti a ještě zvládají zájmy, ale i o několik let/desítek let starší jsou aktivnější, než já. Prostě je mi to občas hrozně líto. Nic víc. Fňuk.

Jinak sorry, ale vy jste, cukrátka, jediní, kterým to takhle sem tam (často?) podrobněji oznamuju. Vesměs si to nechávám pro sebe a své okolí tím nezahlcuju, ani doktory ne; jistě jim na ramenou plače x jiných pacientů s vážnějšími diagnózami. Vždy jim jen stručně oznámím, že stav je stále stejný, ovšem víc to již nepitvám – na co? Ani máma neví, co mě vše bolí nebo brní, jak šíleně mě při chůzi bolí nohy a celkově potřebuji hodně sedět. Teda, ehm, ideálně ležet, ale to by asi v práci úplně neprošlo😂

Super však je, že: mám to cca 5 minutek na šalinu (tou jezdím nejčastěji). Samozřejmě jdu vždy s předstihem! No a v ní si zpravidla – díky Bohu – sednu. Pak jdu na schůzku do „základny“. Jo, je to chvíla pěšmo, ale pak si sednu. No a jedu-li do terénu, též sedím v šalině, v PN též, jen když je pochůzková schůzka, tak ano, víc chodím, ale pauzička i tak nějaká je. A při cestě dom je to stejné, jako do práce, no a poté sedím na pivu😅 A pak? Hurá do postele! To, kolik toho asi naspím, kdy si dám šlofíka, kdy si kde sednu atp., to je moje každodenní starost.

by Categories: Uncategorized

Další mixxx

Samozřejmě, že když je vedro a přeplněné busy či šaliny, tak člověk už cejtí veškerý lidský smrady🙄 Což fakt nesnáším. Miluju vůně, speciálně pro muže, my ženy máme horší výběr a když se nějaká panička pocáká laciným kytičkovým parfémem, tak je to teda taky awful. Pls, kór když se potíte, voňte se tím spíš. A pokud je to abnormální, tak jděte za doktorem.

Obecně mi přijde slušné a normální se vonět a vzpomínám se smíchem na pubertu; to jsme s holkama jako největší socky chodily do drogérek a mocně se tam voněly testery🤣 Jak já vždy doufala, že to vydrží co nejdýl a já budu vonět mým platonickým láskám😅 Nuž, nepomohlo to😁 Nebo když máma měla vůni z nějakého Oriflamu, tak jsem jí to poctivě vyplácala😅

Jo a asi jsem vám neoznámila, že mám už nějakou dobu i vizitky, uj! Už jsem fakt velká holka. A dokonce jsem jich už pár rozdala. To ani v předchozím peerování nebylo. A hodně by mě zajímalo, co by na mou profesi říkala babička; snad by byla pyšná 🤍 I ona byla pomáhající typ, mám to v rodině z obou stran, všechno to však byly ženy. Jedna babí pančelka v mateřince, druhá si i dělala nějakou večerní sociálně právní školu, máma byla zas chvilku vychovatelka. A všechny byly/jsou velmi starostlivé a pečující typy. Jedna z mála fakt úžasných věcí, co v rodině mám. Chvála Bohu!

Celkově mi přijde, že máme v rodině vždy dva extrémy – buď hodné pečující dušinky nebo bezcitné ignoranty a šmejdy.

by Categories: Uncategorized